Sobota
Sobota, y, f., z hebr. šabbat (odtud naše šábes) = odpočinutí, sabbath, sabbathum, řec. öaßßarov, der Samstag, Sonnabend (Sabbat). V., Vz S. N. Židé s-tu světí. Kom. V tu sobotu první po svátosti; Od té s-ty ve dvú nedělí. Půh. I. 308., II. 601. A velmě ráno jeden den po s-tě přišli sú k hrobu, když vzešlo slunce. Hus II. 133. V sobotu pérečko, v nedělu zavrť sa děvečko; V s-tu perko dáš, v nedělu půjdeme na sobáš; A v pátek, v sobotu, porachuj se moja ženko robotu; Ve štvrtek sa vyspat, v pátek sa prochodit, v sobotu sa pytat, co budeme robit. Sš. P. 654., 655. Kdo nemiluje robotu (= práci), vždycky světí sobotu. Vz Lenost Lb. Bůh nevyplácí každou s-tu. Sobota ro- bota. Dch. Sobota, ženská robota (v s-tu mají ženy mnoho práce). Sk., Lb. Sobotěnky, neděle može pro mě nebyt, a já nemám milého, nemá k nám kdo chodit. Sš. P. 333. Sobota, kněžská robota (protože kněží na kázání se připravují). Prov. Delší sobota nežli neděle (cf. Delší košile než kabát. Vz Pátek. Říkají, když přesahuje košile sukni. Hsp.). — S. bílá {veliká, svatá), před veli- konocí, der Charsamstag. Jehněd, oheň, ješto u velikú sobotu světí. Št. Kn. š. 307. Vz, S. N. S. zlatá (před slavností jména panny Marie). U Žarošic. Jsk. U Rožnova na bílou s-tu, jak se zvony rozvážou, třá- sávají lidé stromy, aby bylo hojně ovoce. Kda. — S. = spodnička, der Unterrock. Kouká jí sobota. Na Policku. Kšá , Kch. — S., mě. v Uhřích, Steinamanger; mě. v Slez- sku, Zobten. Jg. — Sobotan, a, m. — So- botský. Bern.