Socha, soška
Socha, soška, y, f. S., hůl dvojrohatá k rozpínání něčeho ku př. k rozpínání tenat n. sítí, die Gabelstange, Forchel. Tenata rozpínají se na soškách. Kom., V. — S. u pluhu = kleče, tihle, nohy, die Handhabe, die Rüster, der Sturz. Socha u rádla jest rovná. — S., tyč, žerď, die Stange. Br. — S., hlava na luku (kuši, lučišti), der Schaft, die Säule an der Armbrust. V. — S., kůl, der Pfahl. Kristus měl pověšen býti na kříži, jako had byl pověšen na púšti na soše. Hus II. 213. — St. skl.. Dal. — S., sošky, podstavek ku př. u hnisu, při stavbách, das Gestell z. B. beim Schleifstein usw. Na soš- kách. Us. Dch. — S., prostřední a hlavní částka sloupu, der Schaft, stilus. Us. — S., sloup zvláště s obrazem, ano i sám obraz rytý n. litý, die Bildsäule, Statue, das Stand- bild, die Statue. S. stojící, sedící, ležící, jezdecká; sochy samostatné, jako dekorační části stavení; socha přirozenou velikost' da- leko převyšující: kolos, neb jí nedosahující: soška; sochy jakožto částky architektonické: karyatidy, sochy na sloupech. Vz S. N. S. stojatá, seděcí, nákolesná (fahrend), jezdecká. Nz. S. nadživotná. Dch. Žena Lothova v so- chu se obrátila. Tkad. Tančící sošky (hračka). Dch. S. Molochova byla doupna. Sš. Sk. 86. Klaněli se zlaté soše. Hus I. 469. Sochu ne podoba, ale čin muže ozdobuje. Lb. Veliká modla, socha. V. Postaviti pamětní sochu. Sych. Ani neckl (necekl) jako němá s. Ros. Stojí jako s. za dědinou (opuštěný jako kůl v plotě). V Bystersku. Sn.