Sochor, u, sochorec
Sochor, u, sochorec, rce, soehůrek, rku, sochoreček, čka, m. S., strsl. sochor, příp. -or?. Mkl. B. 92. — S., dřevce, drouh, kyj, der Knüttel. V., BO. Sochorem někoho vychladiti (sbíti. Vz Trest). V., Č. Pokynutí sochorem. Dch. On odpověděl, že ta žena ho mťštila sochorem. Svěd. 1569. Nohy jak s-ry. Sš. P. 685. S-rem se podpasuješ a měchem (= měšcem) se podpíráš. Sš. P. 684. Jest čerstev (obratný, obrací se) jako s. v pytli (lenoch). Č. V M V. nepravá glossa. Pta. — S., zvl. tlustší dřevo k zdvíhání ně- čeho nebo nošení, der Hebel. V. S-ry něco zdvíhati. Kom. Čtyři to nesli na s-ru a pátý jim ukazoval cestu (říkají tomu, kdo něco hledá, co má před očima). V Žamber. Dv. — S. plavecký = bidlo přívoznické, Ruderstange, f. V. — S. železný ve mlýně k zdvíhání sta- vidla, kamene, das Hebeeisen, die Brech- stange. — S., a, m., surový člověk, der Knüttel, Bengel. Reš.