1. Sok
1. Sok, a, m. = nepřítel, protivník, der Feind, Gegner, Hasser. O Radislavovi soku knížete Václava hrdém. Dal. Ukáže-li na české raddy, jsou fedrovníci protivníků našich, sokové země naší, odpůrcové nábo- ženství našeho. Žer. (Bdl. III. 15.) Mámť na sebe rozličné soky, lišky, káně, psy i vlky. Rad. zv. — S., hánce, žalobník, der Schmäher, Verleumder, Ohrenbläser. S. ctných lidí. V. Okolo sebe se ohlédali, jest-li kde zrádný s. neb žalobník. Bart. Svržen jest sok bratří našie (accusator fratrum nostrorum). ZN. K sokom se nepřiěiňuj (cum detrectatoribus ne commiscearis). BO. Pilat povolal Ježíše, aby ho pokojně bez těch soků vyslyšel. Br. Sočiti sokům a klevetníkům sluší. Kom. — S., kdo o to samé stojí, oč druhý, zvl. kdo koho u panny na freji sočí, soumil, der Mit-, Nebenbuhler, Eiferer. Horlivý s.; soky s cesty odkliditi. V. To je můj starý s. Ktk. Věno a krása někdy soky vzbuzují. Kom. Se sokem zápasiti. Sych. — S., v starosl. právě ten, kdo věc ztracenou n. ukradenou vlastníkovi za peněžní odměnu vystopoval a zase zjednal. Vz S. N. Die Wurzel des WoRtes ist sak, insequi, also sok = 1. der Spürer, Sucher, da zueRst die Spur der ver- lorenen Sache gesucht werden musste. 2. Der Angeber, delator, da der sok, wenn er das Ende der Spur gefunden, den, bei dem die Spur aufhörte, angeben musste; da aber die soci ihr Amt missbrauchten und öfter Unschuldige angaben, so hat s. auch die Bedeutung 3. Verleumder. Weil aber der Angeber zugleich das Recht der Anzeige vor Gericht hatte, heisst s. 4. der Ankläger, accusator, und da er zum Gegner des Ge- klagten wurde, bedeutet s. 5. der Gegner, Feind, aemulus. Gl. 317. Cf. Sočiti.