Sopka, sopečka
Sopka, sopečka, y, f. = hora, která za vlivu velikého tepla, vzniklého v hlubinách země, tlakem podzemských par kuželovitě byvši vyvýšena a proražena s velikým lo- mozem rozličné látky tekuté i pevné vyha- zuje jako páry, popel, bahno a konečně obyčejně lávu vylévá, der Vulkan. Bř. Cf. Krč. 116. S. ohnimetná, vodometná, bláto- metná, sopky řadové, Reihenvulkane, Nz., celistvé, zvrstvené, vz Krč. 116., s. živá, činná, vyhaslá, polovyhaslá, bahenná, lavová, Vz S. N., podmořská. Krok. Vz Hora, Bř. N. 252., Schd. II. 94., 144.