Soptiti
Soptiti, il, ěn, ění; soptěti, ěl, ěn, ění; soptati, soptám a sopci; sopotati: soptívati. S. = silně dýchati, stark athmen, keuchen, hauchen; vyhazovati ze sebe, vyprskovati, sprühen, speien; vycházeti z někoho, sprühen; hněvati se, soptati se, sršeti, vztekati se, Flammen u. Feuer speien, Trotz äussern. Jg. — abs. Ten soptí (se zlobí)! Us. — co: plamen, oheň, dým. Jg. S. vzdory, krutosť (äussern). Jg. Oblak soptá rudý blesk. Jbl. 107. Skok na skok pro vrazěch sě hnachu, ránu na ránu sopticím krutú krutosť. Rkk. 13. — čím: plamenem, ohněm, dýmem, Jg., zlostí. Us. — Ráj., Troj. — odkud. Parný dým z nich (z býků) sopce. Troj. Pěna mu z tlamy soptěla. Sych. Čemu naše braň jmá tepruv ot vrcha soptati krutosť? Rkk. 10. — na koho čím. Býci na Iasona soptili lítými plameny. Troj. 55. (Pára), kterou na mne soptí starý strůjce svárů. Sš. Bs. 8. — čím proti komu. Proti němu záštím s-li. Sš. J. 97.