1. Sos
1. Sos, u, šůsek, sku, m., z německého Schoos = postranní a dolní díl kabátu muž- ského, svěsek. Us. Na Mor. = klín, klínek. Brt. Vz Pola. Tahati někomu šosy (= úsilně prositi). Us. Přináší vodu v šose. Vz Opilý. Běžel domů, jakoby mu šosy doutnaly (== rychle). U Jičína. Sedláčku, ušij si šos (nelze snadno třikrát po sobě správně vy- sloviti). Šosy mu lítají, se plantají. Us. Hý