Sotiti
Sotiti (zastr.), il, cen, ení, na Slov. těn, ění; sáceti, el, en, ení; sotívati, na Slov. = strkati, stossen. — čím odkud. Hněvivě jím od sebe sotil. St. skl. Laje-li jeden druhému neb jím sotí, neb jej raní. Pr. cís. — co, koho kam: do bláta, do vody. Koll. Sotil (strčil) do něho. Kda. Gajdy mu do hrsti sotil. Slov. Dbš. — se s čím = pach- titi se, sich abmühen. Ros. — Jg. Cf. Sot.