1. Sotva, sotvy, sotvíčka, sotvíěko
1. Sotva, sotvy, sotvíčka, sotvíěko = pracně, těžce, ledva, kaum, mit Noth. S. vi- dím věž. S. ducha popadám, stačím. S. řeč dokonal. Již dodělává a s. zívá. Sotvíčka jsem jí dotočil. Dač. Jídla se s-a dotekl; Je mu sotva 40 let. Us. Dch. Hladem s-va očima blyštěli. Brt. 8. 48. Sotvá. Žer. 326., na mor. Zlínsku. Brt. Sotvy. Šf. Štr. 220. Vichtorýnek z vojny jede, štyry koně sobě vede, a ten pátý sotva leze, co na něm pe- níze veze; Znova si ho míchá, až chlap sotva dýchá. Sš. P. 131., 669. S. cknouti smí. Kom. S. daněk potoka se doplazil, bylo po něm. Sych. Sotva s očí, hned i z mysli. Prov. Sotva že . . ., vz Věta času.