Soucit
Soucit, u, m., spolu cítění, das Mitgefühl. Cf. Soustrastí. — S., Sympathie = souhlas vnitřní s cizím blahem a zlem n. s cizí slastí a strastí. Vz S. N. S. s někým míti. Dch. Máme s. radosti, smutku. Jg. — S., sklon- nosť k něčemu z příčin nepovědomých, die Neigung. Jg. — S. u malířů, nová krásná barva z jiných povstalá. Jg. — S., jakost ústrojí, dle kteréhož činnost jednoho stroje zvětšená n. zmenšená také druhého stroje činnost zvětšuje aneb zmenšuje, die Mitleiden- heit. Roste-li bujně nať bramborová, trpí tím plod. Vz Rošti. I. a. 116.