Součtový
Součtový výraz. Stč. Nár. 122. Soud. Cf. Mkl. Etym. 315. S. = souzení. S. podjatý (zajatý, interessovaný), subjek- tivní (osobní). Dk. — S. = zdání, mínění. Ten zdá se býti soudů s.: Co proti přírodě, že špatné. Hlk. Buoh vie v svém tajném súdu, proč na koho co přepustí. St. Kn. š. 30. (31.). Soud svůj jest nejkratší Us. Bž. — S. = úsudek (ve filos). Cf. Jg. Slnosť. 33. S. aesthetický, affirmativní či kladný, apriorický, dozvědný, hodnostný, jediněčný či singularní, jisticí (assertorický), mravní, nutný či apodiktický, objasňovací (rozborný, analytický), o dobru, o kráse, partikularní či částečný, podmínečný či hypothetický, povšechný, praktický, prostý či katego- rický, rozlučný či disjunktivní, samozřejmý, souborný či rozhojňovací či synthetický, theoretický, universalní či všeobecný, vý- mezný či limitativní, záhadný či problema- tický, záporný či negativní, z dozvědu, skusný či empirický, z přezvědu či apo- steriorický, Dk., bezprostředný, sprostřed- kovaný, thetický, z domyslu. Jd. — S. = souzení podlé práva. S. jest pravé roze- znání mezi pří a pří skrze vyslyšení obou pří a vzeptání i rozvážení příčin okolosto- jících dostatečné bez nezřízených náchyl- ností. Výb. II. 1402. O soudu zahájeném
vz. Mus. 1815. 101. nn. Bez súdu dievku svá-
zavše. Výb. II. 19. S. lidu, Lynchjustiz.
Dch. Na súdě sediechu. Pass. S. o škody
držeti. Výb. II 1314. Cf. Vš. Jir. 67., 98.,
288., Zř zem. Jir. 121., 474., 475, 699. — S. = pře. Měl by raději s pravdú odsúzen býti, nežliby s křivdú obdržal súd. Št. Kn. š. 20. — S. = nález. Trpezlivý buď, keď znášáš krivý s. Slov. Tč. Súd vynésti, skrze anděly vydati. Št. Kn. š. 158., 144. — S. poslední. Na ty mrtvé ten věčný súdce má súd vydati. Št. Kn. š. 23. Na súd pojdú. Ib. 23. — S. = osoby etc. Ti dva só pořád na sódech (na socích). Mor. Neor. — S. = úřad soudný. S. duchovní, Vš. 27., dvorský, Výb. I. 973., Arch. VII. 730., VIII. 615., Vš. 23., knížecí, Arch. VIII. 615., ko- morní, Arch. VII. 730. nn., VIII. 615., Vš. 21., manský, Arch. VIII. 615., menší praž- ský, Vš. 27., 29., purkrabský, Arch. VIII. 615., Vš. 27., zemský, Vš. 21., 32., 466., Arch. VIII. 615., Výb. I. 973. Nejvyšší (soudní dvůr, správní soud). Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 429. nn., IV. 3. 2. 410, Ukaz. 71. S. římské. Vz Vlšk. 61. nn. Dosazení soudu. Vz Žer. Záp. II 182. O osazení soudu zem- ského (většího). Vz Výb. II. 1471., Pal. Rdh. II. 165., Kmet. Kdy a jak konal se soud zemský. Vz Pal. Rdh. 11. 165. Sou- dové starší doby a jejich příslušnosť. Vz Pal. Rdh. II. 231. Větší a menší s. v každé cúdě. Vz Pal. Rdh. II. 232., 233. Větší s. soudil vážnější věci, menší s. menší pře oba bez rozdílu stavů. Pal. Rdh. II. 2 53.— S., Gerichtsbezirk, m. Ješto nesluší k jeho súdu, nenie z jeho súdu. Št. Kn. š. 168., 169.