1. Souditi
1. Souditi, soudím (zastar. súzi), suď, soudě (íc), il, zen, ení, na Slov. děn, ění; soudívati. S., strsl. saditi, judicare, wohl aus sq = cum und de, aind. dha, ponerc; ich denke an lit. samd?ti dingen, eigent. verabreden, componere, lett. sods, Gericht. Vgl. mhd. zander Kreisgericht. Mkl. L. 99. — S., zdání své dávati, mysliti, domnívati se, über etwas urtheilen, etwas beurtheilen, seine Meinung äussern, denken, ermessen, erachten; posuzovati, beurtheilen; přesazo- vati, třepatí, přetřepávati, richten ; rozezná- vati právně, richten; se = hádati se, příti se, rechten; soud míti, při vésti, rechten, Process führen, processiren, Jg. — abs. Každý s. může (domysliti se). Kom. S ra- dostí nás přijali, jakž každý souditi může. Vrat. Mysl soudí, vůle volí, tělo poslouchá. Kmp. Tu se jemu má všechno státi podlé toho listu, suďte manové neb nesuďte. Půh. II. (30. Udá-liť se kdy souditi a vieš jednu stranu pravú, odsud inhed a nepuď na do- mněvače neb ubrmany. Hus III. 196. Když to zná na člověku, móž i má súditi, že člo- věk ty skutky veda zle činí. Hus II. 270. Mnozí lépe souditi mohou než jeden. Pr. — co, koho: zločince. Us. Bůh všecky bude s. Ros. S. při. Pr., Tov. 77. My pak to mi- lostivě znáti a s. ráčíme, že kverkové tím víceji se k tomu ponoukají obdarováním. Nor. o h. a k. Konšelé a všichni přísežní, kteříž jiné soudí, práva znáti mají. Kol. 6. S. lidi, beurtheilen, durchhecheln. Us. Co soudíte? Us. Dch. Což sú dříve zemané súdili a nalezli, to má tak ostati; Páni to súditi nechtěli, neb jest to věc zemská. Půh. I. 200., 205., II. 395. Neroďte súditi vedlé tváři, ale spravedlivý súd suďte. Hus I. 137. Súdijá synečka, že chodil k děvčině. Sš. P. 385. Tehdy nám nepříleží to souditi, což sěv jiné zemi stalo. NB. Tč. 281. S. práva, Půh. brn. 1459, služebné věci, ib., sváry. Pulk. Súdili výpisky z desk. Drn. LIII. S. pohony, Tov. 214., listy. Půh. III. 384. S. próvody, dóvody, obrany, vývody. Vš. II. 18. Nebudu vám s. sváry. LS. v. 112. Vz Mus. 1878. 145. Hodného s., dignari. V. Živé i mrtvé souditi. Syr. Odtud přijde súdit živých a mrtvých (lépe než: živé a mrtvé; gt. visí na supině soudit). Hus II. 4. Suďte nás kdo suďte. Sych. Tak suď každého, ať jest vlk syt a koza celá (Cf. Nemohou býti vlci syti a kozy cely. Všem se těžko za- chovati). Č. Tak jiné suď, jakby (= jakbys) sám chtěl, aby tě jiní soudili. Pr. S.koho v Krkonš. = něco po někom dělati. Šb. — co jak (o kom, po čem, v čem, podlé nebo dle n. vedlé čeho, čím, k čemu, proti čemu, v co, na co, skrze co, mimo co). S. po své sprostnosti o jiných. V. Suďte sami po zákonu pravdu (= právo). LS. v. 102. S. bratrům po zákonu. Ib. v. 29. Jehož chtěli po zákonu našem souditi. Sš. Sk. 2G4. Vz Po. Toho se táhnu na ty jisté hadčí, ježto sú mě súdili s ním podlé těch listóv; Podlé spravedlnosti s. Půh. II. 309., 225. Není podlé čeho souditi, aby tak k němu (k pokoji) přijíti mělo. Žer. 16. O mrtvých suď dobře, však též dle pravdy. Dch. Podlé sebe soudím tebe. Prov. Šd., Vrů. Co on podlé svého přesvědčení v Pánu s. musí. Sš. J. 163. Lidí nesuď jen podlé řeči, ale také podlé činů. Kmp. Pravidlo, podlé něhož o čistotě a přesnosti nauky s. přijde. Sš. II. 11. Nesuďte podlé tvárnosti, nébrž spravedlivý soud suďte. Sš. J. 123. Ješto dle zákonů římských římský měštěnín od krajinských soudů mimo vůli svou souzen býti nesměl. Sš. Sk. 272. (Hý.). S-iti podlé pravdy, Chč. 622., podlé starého práva. Arch. I. 57. Proč ty přestupuješ starších ustanovenie, že nesúdíš vedlé svědkóv?; Buoh soudí vedlé pravdy, vedlé skutkuov, vedlé milosrdenstvie. Hus I. 188., III. 255., 338. Těch súditi nebude k věčnému zatra- cenie; Nižádný nebude súzen k spasení n. k zatracení, jedné z dobré aneb zlé vóle ; Súditi k potupeni vědomě nevinného nemá súdce pro mnoho křivé svědky. Hus II. 7.. 195., 191., 381. S. k smrti, k mučení. Chč. 383. Páni proti knihám nechtí súditi; Páni nechtí druhé (po druhé) súditi. Půh II. 60., I. 217. Nesuďte mi to v lehkosť. Us. Črk. S. někoho náhlým soudem. J. tr. I súdili jej skroz ten purkrecht. NB. Tč. 168. S. někoho právem městským; Právo nesoudí na oznámení než na žalobu a odpor. NB. Tč. 53., 38. Lidé nezřídka na licho soudí, Sš. I. 51., L. 175. S. soudem upřímým. Št. Všecko bude na nich s-zeno krví Kristovou. Chč. 444. Kterým soudem soudíte, souzeni budete. Sš. Mt. 103. Čo súdí podla svědomí dobrého, to činí. Na Slovácku. Tč. Po ovoci strom se soudí. Br. Podlé sebe o jiných s. D. (Byl, J. tr.) U pravdě a rovnosti súdil. Jir. exc. Kdož ji k horšímu soudí, než jest vinna, wer sie schlimmer beurtheilt. Št. Soudce k jeho straně nesoudil. Cyr. Soud- cové ani vedlé vidění, ani vedlé zdání svého, ani vedlé přízně nebo nepřízně ne- suďtež, nýbrž vedlé slyšení a pře líčení a průvodův. Pr. Tu při aby vedlé pořádku zřízení zemského soudili. Zř. F. I. A. VII. J. tr. — z čeho (nač, obycejnéji: o čem). Ni z toho na platnosť země se souditi může. Zer. A my podlé toho o přirození a složení jich souditi obyčej máme. Byl. Co o tom soudíš? Us. Z tono měli o hodnotě a dů- stojenství starého zákona s-iti. Sš. II. 215. Žádný kněz ani mnich ani jeptiška z jiných věcí než o dědiny nemají býti s-ni zemským soudem. Ktož chce koho jiného z hřiechu súditi, má sám prve na sobě hřiechu nemíti. Hus II. 204. Soudě poněkud z toho, co pře- dešlo, co také následovati za tím může, toto mi se dále vidí. Žer. 324., 312. V čem za- stižen, z toho souzen. Č. Z toho o onom soudili. Har. Z toho každý soudil, že . . . Har. Z mých bíd, že bych bezbožný byl, soudíte. Br. Z něčeho o boží moci s. Br. Řeči ne z obšírnosti, nýbrž z dobroty se soudívají. Pr. Z domnění nesuď. Rb. S. koho z milosti (když soud ho souditi nemusí), z práva (kde musí, poněvadž někdo někoho žaloval. (Vš.). Pr. — J. tr., Bs. — co za co. Soudí to za bezpečnější. Kom. Někoho za hrdinu s. Kram. Předjíti soudí za lepší než dáti se předjíti. Kom. Soudí ho za mou- drého. Br. S. někoho za zlého nájemníka. Chč. 304. Dvéře ku pecím za nejlepší s-ím, aby dřevěný byly; Soudil jsem' za dobré, abych . . . Žer. 313., 346. A tak súdě mě za kletého sám se odsuzuješ. Hus III. 247. Tmu za světlo s. Br. Já jsem mu rozuměl jináč a pána ne za nejvyššího komorníka, než za místodržícího nejvyššího komornictví soudil. Žer. fol. 14. b. Nesuď za dary, pomni na máry. Č., Rb. — mezi kým: mezi přes- polními s. Har. Sudiž pán Bůh mezi mnou a vámi. Sych. — koho, se o co: něhoho o hrdlo, o hlavu s.. V., o česť a hrdlo. Er. Ktoby se soudil koli o dědiny. Vl. zř. 17., Zř. F. I. C. XVII. Má on (pohnaný) k tomu půhonu stávati a o tu při se súditi. Zř. F. I. C. XXII. Bračislav sě o zemiu súdi. Dal. 91. O málo se soudíš, mnoho tratíš. Č M. 348. O poctivosť na soudě souditi. Žer. Kněží spudili se o ceremonii církevní. Dač. I. 83. Že se o ty věci súdil jako dobrý člověk, neb chtěl práv zuostati. NB. Tč. 287. Súdili svět o peníze. Hus I. 406. Kteří se o ně (o dóstojenstvie) vadie a súdie. Hus II. 364. O násilé s. Půh. II. 324. Páni o krá- lové odmrti nechtí zde s.; Nemá práva s. se o mé dědictví. Půh. II. 549., 603. — komu. Bylo mu to souzeno. D. Aby bo- hatým právě soudili. Št. Jednomu každému s. chtějí spravedlivě. Brt. S. 41. Co nám souzeno, nás nemine. Prov. Lb. My jsme tomu výletu soudili, ale co tomu jiný soudí (my jsme mu,přáli, schvalovali jme jej)? Us. u Rychn. Crk. Co mně pán Bůh soudil, šak mne to nemine. Sš. P. 328. S. živým i mrtvým. Vz Dativ. Jir. exc. Co komu souzeno, koněm neobjede. Pk. — se s kým oč. Sudiju se Kopřivjane s panem o tu luku pod zelenym hajem. Sš. P. 336. Že v tom listu hlavniem, o kterýž se s Davidovú sudí. nedostatky jsú; Jáť se s ním o to súditi nechci ani mám oč. NB. Tč. 70., 150. O to jsem sě mosila s ním súditi; O to jsem s ním súzen hadčími. Půh. I. 224., 309. — Solf., Zříz. Ferd., Bibl., Půh. I. 343. — se. Spolu se suďme, spolu dobře buďme. Pr. Poručníci na místě sirotků let nedošlých s. se mohou. Kol. 14. Suď se, suď, ale k smí- ření ochoten buď. Pk. S. sě kněžím bez hřiechu nepřihodí. Hus I. 381. Kdo mnoho žita má, ať si myši nasadí, kdo mnoho peněz, ať se soudí. Pk. — se jak: na zisk a ztrátu. Er. Poručníci na zisk a na ztrátu sirotkům se suďte. Pr. — se, koho kde. Páni a vlá- dyky žádného, kdož se před soudem zem- ským soudí, na přátely podávati nemají. Zř. F. I. A. XVIII. Před právem městským vi- něni i souzeni býti mají o dluhy. Václ. II. Vražedník z hlavy na svém právě souzen buď. Pr. M. Rád se soudí po všech peklích. Dch. Sódijó (soudí) synečka v Kyjově na právě, že zabil panenko na zelené trávě. Sš. P. 149. S. se u rychtáře. Er. P. 290. A to že jest vědomá věc, že sě jest i přede pány o to soudil. NB. Tč. 154. Poněvadž se frejunku a svády krčemné dotýče, že páni toho při tomto právě nesoudí. Kn. drn. LXXIII. Vz Bdl. Obr. LS. 150. S. se oč před kým. Arch. I. 163. Zde v Olomouci před úřadem se súdil. Půh. II. 554. V súdě muže s. Dal. 9. — akkus. a inft. Smáli se tomu soudíce ho býti nesmělého. Flav. Lepší nad sebe je býti soudí. Sych. Ne- přátelské moci rovným býti se soudí. Kom. Za nejlepší ovoce je býti soudím. Ler. Tu věc za zbytečnou býti soudí. Us. Blázen, ktož cizozemce dobrým soudí. Dal. 39. — kdy. Uložil den, ve kterém s. bude obor ve spravedlnosti skrze muže, jejž usta- novil; Areopagité s-li, šlo li o hrdlo, za čiré noci; Tak s-li pohané při nevědomosti své. Sš. Sk. 203., 205., 210. Nemá po ne- spoře súditi. Půh. II. 604. Nechtejte před časem s. Chč. 383. — (se) jak dlouho. Lépe jest se tři léta súditi a sněmovati než jeden rok váleti (válčiti). Vš. Předml. V ten způsob souzeno po mnohé doby o účelu našeho listu. Sš. I. 15. — v čem. Mají moc měšťany brněnské s. ve všech věcech. NB. Tč. 2. V tom sěm sě s ním mosila súditi. Půh. I. 182. Ó člověče! ty každý, jenž s-íš, jistě v čem jiného súdíš, sám se odsuzuješ. Hus III. 247. — proč. Jeho kázáním i jeho návodem súdil jsem v Olomúci o některé věnné právo. Půh. II. 306. — aby. Neroďte súditi, aby nebyli súzeni. Br. Luk. 6., Hus II. 267. Nemám súditi, by o zlé mluvili. Hus II. 270. — že. Nechci souditi, že bys toho schopen byl. Dch. Než počneta sě súditi, že má každá (strana) spravedlivú při. Hus I. 100. A soudě, že i vy také jakožto jeden z předních pánů soudců tam budete, na- schvále vám toto psaní činím. Žer. 342. Z toho každý soudil, že umře. Us. — Ros. atd. — nad kým. Rk. — s adv.: sprave- dlivě. Háj., právě, V., křivě, zle, všetečně, ukrutně. Hus I. 187., II. 270., 271., III. 111.