Souchotina
Souchotina, souchoty, suchá nemoc, úbytě. S. = nemoc, dyš je člověk chytlý na plúca a dlúho karhá. Léčení jich na Mor. Vz Mtc. XV. 192. S-ny = nemoc suchá, jížto lidé vadnú a schnú na všem těle. Us. Brožovského. S-ny ho snědly. Nekr. fratrum 291. S-ny tě zasušte, Tkadl. II. 8., vysušte. Tabl. Má-li dítě s., usekne se koruna hrabu, rozštípe se a dítě se roz- štípeným hrabem přetáhne a s. zmizi. Val. Vck. Kdo sní liščí játra a plíce, pozbude souchotin. Mus Jak lid s. zaříkává a hojí, o tom vz také: Mus. 1853. 478., 1854. 537 , 1855. 54., Kv. 1885. 342. Cf. Slov. zdrav. 349., Úbytě (i dod.).