Souchotina, souchota
Souchotina, souchota, y, f., a soucho- tiny, souchoty, pl., f., souchotí, n., sou- chotě = nemoc, při které tělo schne, chřadne, suchá nemoc, tlení, chřadnutí, úbyt, úbytě, mze, tuberkolusa akutní a chronická; tuber- kule od toho, že se na těch kterých ústrojích uzlíčky utvoří (tuber = uzel). Die Schwind- sucht, Abzehrung, Auszehrung, Darre, Darr- sucht. V. Vz více v S. N. S-nami vysušený. Tkad. Chytají se ho s-ny = 1. schne, 2. žertovně: tloustne. D. Ze souchotí někoho vyhojiti. Rostl. Na s-ny umřel. V. S-na sliz- natá (kašel lepkovlhký), vředovitá, boulo- vatá (plíce boulovaté), kvetoucí n. květná. Ja. Lázeň dětem od s-tin, vyměřování s-tin. Vz Mtc. 1879. 36. Kdo shltne kočičí chlup, do- stane souchotě. Us. na Mor. Sk. Když matka dítě větvičkou ze starého chvoště švihne, dostane dítě souchotě. Na Mor. Sk. Blízek jest s-tin. Žer. 318. — S. u dobytka a) hno- jení plic, das Zehrfieber, b) s. pod jazykem koňským = nádorky velikosti bobu, jež hý- bání jazykem obtěžují, Hungerzitzen. — Sou- chotí, vředování chřtánu, Luftröhrenschwind- sucht. Ja. — Měšec můj má s-ny (je v něm málo peněz). Us. Mám v kapse s-ny. Us. Jg. — Cf. Mkl. B. 139.