Soukup
Soukup, a, m. = prodavač, der Verkäufer. Ros. Kradenou věc nevěda by kradená byla kdo koupil, trh pořádný jest, avšak kupec soukupa postaviti povinen jest. Pr. měst. I vystavil jest žalobník čtyři muže svědky a pátého súkupa, od koho ten kámen kúpil. NB. Tč. 117., 158., 160, 166. — S., komu se co prodá, klípec, Käufer, m. Schön. Zeť jsú páni lúku prodali a již jsú sobě potom to ti s-pi jeden druhému prodávali. NB. Tč. 290., 66. — S., ten, skrze koho koupě mezi dvěma se stává, dohazovač, der Unterhändler, Unterkäufer. Gl., Půh. II. 471., Brik. - S., spolukupující, Mitkäufer, m. Th. Když se který purkrecht prodá na kterého dědině, ty peníze nemohú obstaveny býti u s-pa, ani žádnému jinému dávány, než svému hospodáři, dokudž jest živ. Kn. tov. 113. — S., původ něčeho, Urheber, m. D. S. křiku, bouře, Knst., knihy. Scip. — Jg. — S., osob. jméno. Vz Gl. 318., S. N.