Soumar
Soumar, a, m., na Slov. somár, it. sa- maro, franc. somier, střlat. somarius, řecky úa/,iá()iov = Óctyiíiá(iiov, dáy/ua = onus, strněm. soumâri, vz o původu Mz. 72. S., hovado, které na sobě břemena nosí jako kůň, vel- bloud, mezek, osel, das Tragthier, Pack-, Trosspferd, der Saumer, Packesel. Vz Sou- marník. V. Nosí jako s. (osel). Vz Pilný. Lb., Č. — S., kdo soumary chová, der Last- thierhälter, Saumer. S. 4 koně žene. 1562. Vzali súmařóm šest koní. Pč. 28. — S., osobní jméno. — S., u, m., sedlo soumarské, der Saumsattel. S. na mezka klade se. Kom.