Soupeř, súpeř
Soupeř, súpeř, e, m., kdo s druhým při vede, der streitende Theil. Ms. pr. hor. — S., proti komu se pře vede, der Gegner, Widersacher. Súpeř dva svědky hodna maje přednější jest ku právu než žalobník víc svědků maje. Brikc. Ktož žaloby neprovede na svého s-ře. O. z D. Ktož se svému s-ři brániti má, jest-li múdrý, nejprve se uteče ku písaři. O. z D. Nemá jednomu slušeti ze soupeřů, což by druhému neslušelo. CJB. 385. — Kn. rož. 244. — S., spolu obžalo- vaný, der Mitbeklagte. Ms. pr. pr.