Sousto, sústo
Sousto, sústo, a, n., co se do úst vejde, co jest s jedno ústo (jako: s pytel, s hrst), das Mundvoll, der Mundbissen. Ani sousta chleba nemám; Sústem chleba se nenasytím. Ros. Vydřel by jednomu poslední s. z hrdla; Není sousta k zakousnutí. Sych. Každé s. rostlo mi v hubě (jedl jsem s nechutí). U Žamb. Kf. Ještě má mléko po brade a už by hledal sousta (chtěl by se ženiti). U Rychn. Msk.