Souš
Souš, e, f. a m., souše, e, souška, y, f., soušek, šku, m., souší, suší, n. = něco suchého. Souš, f. == suchá země (op. moře), trockenes Land. Obrátil moře v souš (al. suchosť). Bibl. S. dělí se dle rozlohy kolmé ve vysočiny, nižiny a sníženiny. Tl. Trup, členy, břeh soušeľ Tl. Po s-ši a po moři. Dch. — Souš, souše, soušek = uschlý, suchý strom, dürrer Baum; uschlé, se dřeva uťaté haluze, dürre Aeste; suché listí a tráva v lese, dürres Laub, Gras. Ros. Zahradník souší aby vysekával. V. Utni ten soušek. Us. u Poč., u Bechyně, u Žamb. Kš., Kf., Matoušek J. Súšie trnová. BO. — Souš, f. (m., Ros.) = buňka medem nevyplněná, bez medu a plodu, leere Wachszelle. Mand., ve vých. Cech. Všk. — S., plást, die Honig- scheibe, -tafel. Us. na Mor. Jg.