Souvrať, i, f., souvratí
Souvrať, i, f., souvratí, n. = úvrat = záhon po koncích pole přes příč oraný hlavně tam, kde se až do konce dojížděti nemůže, die Pflugwende, Pflugkehre, der Anwand, Voracker, das Gewande. D., MV., Kál., Ktk. S. naposled a to na příč se oře. Us. Hk. Sil jsem proso na s-ti, nebudu ho žíti. Nár. pís. — S., v stilistice conversio, epi- phora, opakování na konci průpovědí. Nz. Cf. Complexio.