Sova
Sova. Cf. Mkl. Etym. 317. a, Šrc. 54. až 55., Brm. II. 2. 58.-109., Rk. Sl., Mách. 166., 169., 184., Babice a Jeptiška (2. dod.), Perlovka. S. nevyskřečí kanárka, nýbrž sovu ještě sovatější (jací rodiče, také děti); S. vyskřečí zas ene sovu a ta nězpíve jako slavík, ale výská zase jako s. Slez. Šd. S. sovu najde, ked slniečko zajde (zlý zlého najde). Slov. Zátur. Na orlím hnízdě i s. zorlí. Us. Bž. S. vyletěla z kláštera a vejr vklouzl do kláštera (praví se o knězi Sov- kovi, který opustiv stranu pod obojí vrátil se ku katolictví). Let. 325. — S. = okrouhlé železo, jímž jsou vrata k sošce připevněna, pant ve dveřích. Uh. Brt. D. 267. U Srbec na Hané. Bkř. — S. = ovce sovistá, má nadutou hlavu Val. Brt. — S. = hora na hranici Kladska. Krč. — S , y, m., os. jm. Výb. II. 1274. — S, vz Sovy (dod.).