Spáliti
Spáliti, spálím, spal, spále (íc), il, en, ení; spalovati. S. = ohněm ztráviti, upáliti, ver-, nieder-, wegbrennen, durchs Feuer vertilgen; ohněm, horkostí uškoditi, ožehnouti, durch Feuer, durch Hitze verletzen; ošiditi, be- trügen ; se = shořeti, verbrennen; ohněm sobě ránu, bolest učiniti, sich verbrennen. Jg. — co, koho: člověka (upáliti). Boč. A my máme oheň ten, který spálil kyják ten; A kedy jich (buchty) pekla, spálila ich a přiňda k muzice, chválila ich. Sš. P. 621., 677. Poklady svého domu s.; s. knihy Viklefovy; Oheň zdejší všecky věci zemské bude páliti a spálí. Hus I. 279., II. 59., III. 124. Mráz všecko spálil. Šd. S. dříví, Us., město. D. Slunce spaluje hory. Štelc. Jako oheň spaluje les. V. Koho kaše spálila, ten i na podmáslí fouká. Prov. Koho kaše spálí, vždycky fouká. D. Mráz kopřivu nespálí. Prov. Jg. Ten ho spálil (ošidil). Us. Spálil boty = utekl. Bdl. — co jak: na prach, Har. II. 126., V., Sych., u popel, Bj., na popel. Jel. Ej lásko, lásko, lásko, jak hoříš plamenem a spaluješ srdenko, spaluješ na hlaveň. Sš. P. 349. S-li to do pracha. U Rychn. Msk. S-il mi beze vší viny to vše, co sem měla. Půh. I. 168. Bo moja dušička spasena, tvoja je na věky spálena. Sš. P. 1. — co čím: ohněm, V., látku barvou. Us. — co kde: látku v barvě, D., chléb v peci. Spálil jest po poli všecko openie. BO. Kdo se jednou na vřelém spálil, i na studené dou- chá. Lb. Mráz všechen květ na stromech sil. Šd. S-il mi to na mém zboží. Půh. II. 286. — co komu. S-il si hubu (neopatrnou řečí). Us. Dch. S-il mi les. Půh. I. 354. Lovec zajíci s-il kožich. Us. Bf. Sobě ruce, prsty, D., někomu zrak s. (nabulíkovati něco). Us. — se. Hleď, abys se nespálil (nezmýlil). Č. Spálil se (sklaplo mu, chybilo mu). Ros. Kdo se ohněm obírá, spálí se. Prov. Jg. Už se jich několik spálilo (zčernilo, škodu vzalo). Vz Škoda. Č. co, se oč. Spálil se o něj (= nepřemohl ho, jak myslil; 2. nenaklonil ho k své vůli). Mus , Č. S-la si mezulánku o uhel. Er. P. 245.