1. Spár
1. Spár, u, m., spara, y, f. Spár, částka čihadla (bidélko) do sítí k táhání ptáka při- vázaného, aby do výšky poletoval a jiní jej vidouce k němu přilétali, die Rege, der Vogelkloben, das Ruder. Táhání ptáka slove : párení, sparování. Ptáka na spár vyšperko- vati (připraviti, vystrojiti). Do s-ru dáti. Us. Jako koroptva čížebná na spáře (Št.), tak jest srdce pyšného. Br. Na spaře ně- koho držeti (v naději). L. Vz Jg.