Spasení, n
Spasení, n., vysvobození, die Rettung, Befreiung; zvl. vysvobození od věčné smrti, die Erlösung, Seligmachung. Ros. Syna vsěm na spasenie dal. St. skl. III. 18. Pro vaše s. BO. S., salvatio, salus. Ž. wit. Hab. 8., 17. 3. Jak to Bara na své s. slíbila. Sá. Ať jsou tělu k otavení, duši naší ke s. Sš. P. 74. O s. málo dbáti; Bez smrti Kristovy nemohlo se díti s. člověctva; Dopomoci komu ku s.; S. vaše nešlo vaší snahou, né- brž božím darem a zhola nejde ze skutkův a působkův a zásluh vašich; Nikdo nemůže beze zvláštního zjevení božího jist a bez- pečen býti svým s-ním. Sš. Bs. 63., J. 53., I. 107., II. 96., 176. (Hý.). Ježíš s nebes pro všěch hřiešných s. k nám na svět přišel. Pass. 1. Na mé s-nie; Buďme pilni pro své s.; Protož ktož ne pro lidské s. a své, ale pro své lakomství nájemníkem jest, zloděj jest a lotr; Pravieše Jan Krstitel to, což bylo k zákonu, co k spravedlnosti, co bieše k s.; Neb když jsú spasitele čitedlně při sobě měli, méně sú k neviděným daróm s-nie svého mysli pozdvihli; Protož stalo se jemu s.; Nižádný nemá pochybovati o svém s. Hus I. 94., 307., 445., II. 15., 192., 414., III. 156. (Tč.). Kdo dojde s., pohan n. pohanka? Pohanka zajisté, poněvadž ji dobytek spase. Mřk. — S., štěstí, das Heil, die Glückseligkeit. Pravá moudrost jistými kroky k s. kráčí. Jel. — S. věčné, život věčný, blahoslavenství, die Seligkeit. Věčné s. obdržeti; věčného s. účastnu býti, V., do- jíti. Sych. Pro s.! Zlob. Málo pilni jsú věč- ného s.; Z věčného zatracenie nemohu jíti zlí u věčné s. ani z věčného s. mohú jíti do věčného zatracenie; Z veliké milosti věčné s., a z hřiechu nekánie věčné zatracenie. Hus I. 58., II. 247., 154. — S. louky, die Ab- weidung. Vz Spásti.