Spasitelný
Spasitelný = spasující, prospešný tělu n. duši, heilsam. S. učení. Jel. Věc lidem s-ná. V. S. právo. V.- S. víra ve smyslu činném šp. prý m.: spasný, neboť spasitelný jest prý ten, kdo spasen býti může; ale to mínění jest mylné, cf. předcházející a kromě toho: S. víra, Us.; s. porod, léta, vtělení boží, V., pro s-nou chvíli (pro spasení, pro Boha). Us. S. napomínání. Dch. Mněli sú, by modlitba hlasitá v sobě sama byla člo- věku s-ná; S. přikázanie; Ale na tuto s-nů radu hovadní lidé sě neobrátie; Ty lékař - stvie s-né dáváš v té věci posvátné. Hus I. 290., 316., III. 210., 266. — S., mohoucí spasen býti, errettbar, erlösbar. Ros.