Spatřiti
Spatřiti, tři, tře (íc), il, en, ení; spatřo- vati, spatřovávati — shlednouti, ohledati, zvl. s ponětím pilnosti, besichtigen, in Augen- schein nehmen, sehen, ersehen, erblicken, betrachten, beobachten, berücksichtigen; na- vštíviti (V.), besuchen; mysliti, uvažovati (V.), besehen, erwägen; poznati, ersehen, erkennen. Jg. — abs. Abychom znamenajíc své vzdáleni« od pravého zdraví spatřili, kterak hlubocě pohříženi jsme v nemoc. Hus I. 292. — co: všecko, nebe; hvězdář běh nebeský spatřuje. V. Spatři mě= proba me. Ž. wit. 25. 2. Takého nenajdeš sobě upřímného, jakého spatřuješ spasitele svého; Krev červenú tam s-li; Neplač vo ně, dítě mé, šak ho tam zase s-me; Zase ho tam s-me, až jednó všeci vstaneme. Sš. P. 51., 84., 180. (Tč.). Nespatřil otce již živa. Bž. 127. Kdy byste zde byli a náš způsob s-li, že byste mne snadno u sebe omluvili. Žer. 22. Znamenaj Petra, Jidáše spatři, Štěpána přijmi, Nikoláše zavrz; nečinie kostelní do- stojenstvie křesťana. Hus I. 183. — čeho: drahých kamenů, šp. m.: co. Brt. V domě tom s-il N . . světla vezdejšího šp. m.: světlo. Brt. — co kdy. Strom při světle s. Us. Při zatínání žil mnoho věcí sluší s. Ras. Nic se tak tence upřísti nemůže, aby toho lidé při slunci s. nemohli. Č. Aby svo- jeho milého za sedym let s-la. Sš. P. 577. Poněvadž při mlácení zrno mezi plevami se nespatřuje; Nikdo za živa Boha s. ne- může. Sš. I. 113., J. 25. — (kde) proč. Ve čtyřech úhlech prostěradla čtyři strany světa se spatřují na důkaz, že . . . Sš. Sk. 124. — co (se) kde: na střeše mech, na zemi nůž s. Us. I v zákonech národů spa- třuje se mravné nápadnictví; Příbuzenství obou listů v tom spatřuje se, že . . .; Aniž v něm (v evangeliu) lidská jen moc se spa- třuje ; Ale i v tom se přednosť Petrova před jinými apoštoly spatřuje; Tertulian v soudu tom božím spatřoval následek vynešeného výhostu církve; S-il pak ve slávě té syna člověkova; Tak Daniel v rozličných obra- zech osudy čtyř říší spatřuje; Podobně spatřujeme u zakladatelů mnišských řádů v církvi křesťanské, že . . . »Sš. I. 28., II. 4., 12., 15., Sk. 56., 90., 124., 213. (Hý.). Co na té cestě spatříte, poznamenávejte sobě pilně. Žer. 331. A v tom zrcadle sě pilně spatřme, jenž nám před očima Buoh klade. Hus III. 134. S. se v zrcadle. Kom. — na čem. Spatřím na něm mistra. Jel. Když se spatřuji na životě. V. — co jak. Po veli- kosti krásy stvořenstva zřetelně či obdobou, obdobně stvořitel spatřín býti může. Sš. I. 27. Ohlédaje se štěstím známého Turka spatřím. Vrat. 113. S pilností s. V. Na oko to spatřujeme (man sieht es augenscheinlich). Sych. Což se i na oko s. může, že . . . V. — z čeho. Z toho přikladu snadno se s. může. Br. Z toho muož Člověk rozumný s., kterak hustě hřeší lidé v almužnách. Hus I. 451. — kdy jak. Již za svého v Ko- rintě pobytu Pavel na vlastní oči s. mohl. Sš. I. 155. — koho s kým. Poručím tě panu Bohu i s nim, spatřil sem tě v za- hradečce s inšim. Sš. P. 206. — v čem. Kteří ve vypravovateli onom očitém jiného někoho spatřiti chtějí; Sv. otcové ve chromci onom spatřují obraz duchovních chromcův; V nichžto (v křesťanech) raději v té straně spoluctitele velesvatyně boží spatřovali; Vrchol odporu toho spatřen byl v ukřižo- vání Páně. Sš. Sk. 2., 37., 116, L. 4L (Hý.). — co, koho čím. Jak ji spatřím jedním okem. Er. P. 178. Nespatřil jsem ho ani okem. Us. Šd. Rozumem čistým spatřím to, co jest oko tělestné nevidělo. Hus II. 426. — s inft. Spatřil ho jíti do města. A to jsem já vše tak býti očitě spatřil. Har. II. 124. — jak dlouho. Po tři neděle nespatřili jsme jasného nebe. Ml. — an. Spatřil jej, an šel do zahrady. Sv. — že. A s-il sem, že by tak velice přesáhla múdrosť bláznov- stvie, kterak velice dělí sě světlo od tem- nosti. Hus I. 282.