Spiknouti se
Spiknouti se, knul a kl, ut, utí; spikati se, spikovati se = v hromadu se sraziti, za jedno býti, smluviti se zvláště proti někomu, sich zusammen schlagen, rotten, sich rot- tiren, vereinigen, sich verschwören. Jg. — abs. Kteříž se spikli. V. Ale když ho ruka světská popadla, tehdy sú sě ihned spikli umluvivše se, aby nebyl puščen. Hus TIL 286 — se s kým. Spikli se s Římany. Flav. S Římany pohany se spikli proti Kristu židé. Sš. Sk. 50. A ďábel nejviece doufá pomoci od těla, neb tělo s ďáblem proti mně sú sě spikli. Hus III. 119. — se proti komu. Kram., J. tr., Rváč. S. se proti králi. D. Proti něčímu životu se s. Ml. Avšak i se strany druhé odpůrci se proti cestě Páně spikli; Proti pravdě se spikajíce; Židé se byli všelijak proti němu (Pavlovi) spikli. Sš. II. 76., Sk. 164., 236. (Hý.). - se proti čemu čím, jak, v čem. Patrno učeníkům bylo také již tenkráte ono záští, jakým se proti pánu jeho nepřátelé spikli; Neměli ani tušení té zášti, kterou se vrahové Páně proti němu spikli; Veškeři s-nuli se proti Bohu v tom, že se protivili tomu. Sš. J. 44., 121., Sk. 51. -kdy. Při smrti Páně pohanstvo se židovstvem se spiklo a spo- jilo. Sš. Sk. 51. — aby. Když sú sě byli kněžie a zákonníci s-li, aby byl vyobcován, ktožby, že on Kristus jest, vyznal. Hus II. 219. — se na koho (čím). V., J. tr. Trojí vrah ten zase se na ni spiká. Sš. Snt. 54. Havranů dvé do vnitř vniká, na zbojce se vztekem spiká. Sš. Bs. 71. — se o koho. O něj se spikli. Apol. — se k čemu. S-li se k jeho zahubeni. Jel. Ať k útoku se spiknou. Kka Š. 16.