1. Splav, u
1. Splav, u, splávek, vku, spláveček, čku, m. = co splove, was herabgeschwemmt wird, der Schlamm usw. Us. — S., místo, kudy voda splývá, ku př. z rybníka, splavidlo, stav, svodnice, strž (e); u mlýna, jez, splav v jezu nazývá se také vrata, na Slov. spust (J. tr.), der Durchlass an der Wehr, Ablass, Wehrdurchlass, die Schleusse, der Abzug, das Wassergatter, Siel. Jg., Vys. Když se lovili má, splavem odtok zbytečné vody se děje. Us. Vodu splavem pustiti. Vys. Splav vodu zastavuje a k jisté výši zdvíhá, od- kudž mlýnskou strouhou k mlýnu se bere. Mysliveček. Stál na splavě rybníka. BO. Vylámal mi s. v rybníku v Ledcích; Ani s-vuov výše ani hráze dělati; Kázal splav zrúbati na našem dědictví. Půh. II. 299., 449.. 568. (Tč.). — S. jalový, voda zby- tečná v rybníce, která, přeplní-li rybník, se splaví a přeteče. Us. — S., žíla prsní, do které se žíly mléčné shromažďují, mlíčná stoka prsní, ductus thoracius, Krok. II. 311; žíla v mozku, jíž se krev odvádí do krev- nic hrdelních. Ib. 394.