Splniti
Splniti, splním, splň, ně (íc), il, ěn, ční; splnívati, splňovati = za dosti učiniti, er- füllen, Genüge thun; vyplniti, aus-, erfüllen ; připiti připíjejícímu, Bescheid thun. Jg. — abs. Dobrý dí, dobrý splní. Prov. Připo- věděti a nesplniti. V. Umí hodně splňovati (připíjeti, píti). Us. — co: slovo, přípověď, Ros., přirčení, V., sliby, Jel., žádost'. Troj. Dluh splniti (zaplatiti). NB. Tč. 55., J. tr. — co komu (z čeho). Co bych se já mohl ženit, mojí matce vůlu splnit. Sš. P. 113. Tu jest mi jeden rukojmě svuoj díl s-nil. Půh. II. 342. (Půh. II. 98., 357.). Žádá, aby jemu těch 35 zl. s-nil. NB. Tč. 26. On mu splnil koflík (připíjejícímu připil). V. Jak jí (sklenici) splnil, padl. V. On mu z koflíku splnil (připil). V. — co proč. Pro zdraví kní- žecí velkou sklenici vina splnil. Záv. —jak. Kúpitel duom kúpil za horských peněz a na tom první penieze 8 hř. splnil horskými penězi. NB. Tč. 256. Ze čtyřdesíti hř. mi splnil jistinu a škod mi nesplnil. Půh. I. 331. — se. Co jsem předpovídal, to se splnilo. Br. — se v čem. An se v něm (v Ježíši) to jediné s-lo. Sš. Sk. 28.