Splouti
Splouti, zplouti, spluji, oul, ul, utí; sply- nouti, ul, utí; splovati, splovám a splovu; splavati, splavám a splavu; splývati, spla- vávati = vznášeti se na vodě, plovati, schwim- men (v tomto smyslu lépe: zplouti, Jg.); dolů plouti, herabschwimmen o. schiffen; stéci, odtéci, odplynouti, ab-, wegfliessen; do hromady plynouti, zusammenfliessen. Jg., Ž. wit. 1. 3. — abs. Rozpustí se a splyne. Záv. Splynula česť a chvála (odtekla). Troj. Synové cizí zplouli. V. — v čem. V apo- štolech splývala veškera pravomocnosť církve. Sš. II. 115. Vše v krvi splývá. Kom. — odkud kam. Již splouli s jezu. Ros. Sluší, aby sláva také veškera na Boha a Krista z nich (divů) splývala; Rozkoš nad tvé nebe ve hruď splývá s tebe. Sš. Sk. 118., Bs. 11. — kde. Olej na vodě splývá. Kram. Něco tam na rybníce splývá. Ros. Duch sv. na vodách zplýval. Br. Na témž ostrově v studénkách nad vodou prysky- řice splývá. Boč. Zploulo nad vodou to dřevo. Lom. Že ve větě verše 16. dvě věci v jednu splývají. Sš. Sk. 79. Všecky milosti v jeden celek splynuly u něho; Uštědření křepelek hebreům na poušti na zlo a zá- hubu splynulo. Sš. I. 21., Ob. 166. — kam. Splynuly vše vody do hluboké tůně; A od té doby splynuli židokřesťané s pohano- křesťany v jednu církev; Pojem brzkosti a pojem snadnosti tu v jedno splývají; Maria celá vzplývala ve chvalopíseň Boha; Výtka fariseům daná tím důrazněji splývala na učitele fariseův. Sš. Bs. 4., Sk. 246., II. 9., L. 19., 119. (Hý.). — k čemu. Že oboje k oslavě splyne Kristově; Zázrakové ti zajisté splý- vají ke slávě boží. Sš. II. 159., Sk. 25. — kde s kým. Ale i při posluchačech sply- nula příčina náboženská se sobětnou. Sš. Sk. 228. Prameny do potoka splynuly. V čer- ném moři každý tonuv po pupek čerstvě nad vodu splývá. Čas. duch. —jak. Byť to splynulo bez pomsty (odplynulo). Rokyc. To spojení s Kristem nesmí na jalovo sply- nouti ; Posvätnosť ta na zmar nesplyne; Což jim ale na prázdno splynulo; To ale všecko nyní splynulo nadarmo; Nedopustiv, aby na marno ti darové jeho splynuli; Bohem po- hrdati ale žádnému tvoru podlé věčných zákonů nemůže bez trestu splynouti; Slova Petrova na nic splynula; Oběti vaše ne- splynou bez odplaty; Leč vám nekolnosť vaše splyne na pomstu. Sš. I. 76., 117., II. 19., 32., 104., J. 210., Sk. 145., L. 74., 103. (Hý.). Narážky celým lijákem na oba sply- nuly. Brt. Instr. 15. — čím. Splývá dívka růžemi studu. Č. — kudy. Sivá husa sivá dolů vodu splývá. Sš. P. 375. Zpod klo- boučku dral se krásný vrkoč a splýval po štíhlém tílku skorem až po pás. Us. Tč.