Splouti
Splouti. — kam (komu odkud jak). Sekyra nad vodu splula. Pass. 808. Vlasy v kadeřích mu na ramena splývaly; Vous k pasu splývá dvojím pramenem ; Brada po pás splývá; Vlas zplýval v divém zmatku mezi oči; Šat splýval až nad kotníky; Květy jí s vlasů splývají k čelu. Vrch. Voda proudem splývala z trouby do ko- ryta ; Úsměv milenců splýval z duše do duše. Šml. Vlas mu splýval s hlavy. Hdk. Slza ve vous splývá šedý. Čch. — s čím. Jeho hříva s proudem větrů hravě splývá. KB. 2. vd. 2. — kudy komu jak. Šat splýval přes hlavu. Osv. Po skráních jim splýval s čela pot. Vrch. Vlas jí splýval v nepořádku po šíji. Hrts. Vlas splýval jí v mocných vlnách po šíji. Hrts. Kadeře po skráni vlnou jemnou splývaly. Mkr. — več. Římané s Labiňiany splynuli v jednu obec. J. Lpř. S. v jedno, v jediný bod. Mour., Jd.. Mcha. Vše v mlhu splývá. Světz. Den splýval v soumrak večerní. Vrch. — več s čím. Území v celek splynulo s ostatními zeměmi Osv. — odkud (več, jak). Dobre on odeňho splýval (utíkal, uháněl). Uh. Brt. D. 267. To s nás co s husy voda splynulo. 16. stol. Wtr. Obr. 759. Z mokrých stěn kapka za kapkou splyne. Mcha. Z prsou hlubiny v slzu splývá naděj. Kká. Šum borů z dálky v jemný akkord splýval. Osv. — od čeho. Sníh od slunce splyne. Ezp. 2373. Splývati od sluneční spály. Alx. — kdy. Vše splývá ve lomozu. Osv. VII. 30.