Spočinouti
Spočinouti, ul, utí; spočívati = odpoči- nouti, ruhen, ausruhen, rasten; nesprávně spočívati ve smyslu něm. worauf beruhen. — kde (v čem). Spočívej tiše ve stu- deném hrobě. Tam. pam. Blažen, kdo v té bezstinné druhdy vlasti spočine; Osud náš veškeren, osud jednotlivých člověků i celých národu v jeho rukou spočívá; V trojici ctností dotčených, víry, naděje a lásky spo- čívá svatosť křesťanská; Že idea všechněch věcí v Kristu spočívá. Sš. Bs. 43., J. 88., II. 194., 199. (Hý.). Srdce moje tebou jaté spočine v tvé lásce. Sš. P. 68. Každý jazyk vlastního idiomu užívá, ve kterém velký díl básnické krásy spočívá (Cf. sp. na čem). — kde, na čem. Rk., Č. Ten trám na zdi spočívá (správně: leží). Us. Naděje naše spočívá na mládeži, správně: zakládá se, záleží, založena Jest na mládeži, naší nadějí jest mládež. Šb., Š. a Ž., Bs. Celá vina spočívá v tom, správně; zakládá se, založena jest. Bs. S uvedenými opravami snáší se Brs. 2. vd. 235. uče, že spočívati neznamená ně- mecké úsloví worauf beruhen: toto vyjadřuje se slovesy zakládati se, záležeti. Cf. tato slo- vesa a: Neb všie země česť leží na tom. Dal. 31. Zatmělosť textu buďto jest ve slo- vích, buďto v mluvení. Nz. — Na hlavě kaž- dého z přítomných takový jakby ohnivý jazyk spočinul; Klatba boží na něm spo- činula. Sš. Sk. 18., II. 10. - kde (u koho). Vím já v horách březinečku, v té březince studenečku, my si u ní spočineme, když od tatička půjdeme; Tak si u ní spočívali, ve- čera se dováhali. Sš. P. 463. — kde kdy. Uzřel učeníka, jenž také spočinul při ve- čeři na hrudi jeho. Sš. J. 306. — s kým. Ať se panna napije a s námi tu spočine. Sš. P. 22. — si. Plyň, hlavičko, plyň dolů k by- strému Dunaju, jak k Dunaju doplyneš, potom sobě spočineš. Sš. P. 128. (531.). Jednou přec si spočineš. Kká — kde jak dlouho. Do hrobu mja dajte, do hrobu tmavého, tam budu spočívat až do dně súdného. Sš. P. 59.