Spodoba
Spodoba jasných a temných souhlásek. Vz Kvř. Ml. 22. V Chodsku. Cf. List. fil. 1891. 44, 427. Cf. Mkl. aL. 192., 295., Vm. ad Mkl. aL. 29., 37., List. fil. III. 95 , Ott. IL 908., Gb. Ml. I 26. nn. — S. syntaktická. Cf. Jir. Nkr. 6., List. fil. II. 121., Brt. S. 3. vd. 17. 15. Zjevila se faleš v tolařích dělání. Dač. I. 139. Zas to máte v polovici záplatě. U Dobrušky. Vk. — O spodobě genitivu přívlastkového k pádu jména řídícího. Jako ve starší řeči spisovné, tak v řeči lidové posud všude na Moravě i ve Slezsku velmi často, ba pravidelně spodobuje se genitiv pří- vlastkový k pádu jména řídícího: Tú kapkú vodú všecko žene (mlýn i pilu). V kapce mléce si to uvaří. Nejsmy su všeci stejně obdařeni darem duchem svatým. Jezdí párem koňma. Jel sem tam paru koňmi. Štyrma párama vołma. Toho potřeba k ry- bám chytání. Na sečku řezání. V zemáky ohŕňaní, v trnky trhání, v sena dělání to bylo. Ležéł na kusi hrachovině. Na tom kúsku poli měli zme sto měchů zemáků. Socha stójí na prostřeď kostele. Byli sme v polovici cestě. Po panu nebožčíku děkanu smrti umřel Býł o kůrce suchém chlebě. Byli zme při trnkách vařéní. Před koncem masopustem. Mam dosť práce s tým pepřem tłučéním. Brt. D. 183. Ad str. 566. b. 4. Jsme nestatečni bojiece se chvály světské ztratiti. Hus I. 455.