Spojiti
Spojiti, spoj, je (íc), il, en, ení; spojovati (spojívati, Jg.) = v hromadu pojiti, sjedno- titi, svázati, sloučiti, spolčiti, vereinigen, zusammenlügen, binden, vereinen, knüpfen, anfügen, falzen. Jg. S. místo spoliti od spol, vz L. Ht. — co: nohy, Ros., barvy. D. S. vojsko. Dch. A co pán Bůh spojí, žádný nerozpojí. Sš. P. 787. Co Bůh spojil, toho člověk nerozlučuj. Us. Hý. Točenice vlasy spojuje. Hus III. 45. S. slova. Nz. Včely s-iti. Všk. — čím: jhem, D., krví a přátelstvím. Hlas. Ozubem trámy s-iti (kampovati). Nz. Tovaryšstvím si koho s. Žer. 30. S-ti něco vápnem. Hus III. 100. — koho komu čím: manželstvím. Troj. — se, koho v čem, jak. Budoucích věci připomínání v dobrém nás s-je. V. Duch sv. se bytelně s lidstvem s. Sš. Sk. 19. V jedno se s. Kom. V jeden duch s. Chč. 300. S. se za jeden člověk. Bž. 80. S Jesu Kristem v najvěčšie lásce spojeni jsúce. Hus III. 202. Skrze šíji neb hrdlo hlava s jinými údy jest s-na. Hus II. 46. Že se ovšem s římským státem s. žádá ve vsí poslušnosti. Sš. I. 128. Věrú a mi- lováním s tobú se spojil. Hus III. 9. — se s kým, s čím. Čechy s Uhry se spojily. D. Pěkná věc jest živobytí s mluvením spo- jovať. Slov. Té. S tebou se mé srdce žádá spojiti, bez tebe nemůže dél živo býti. Sš. P. 57. Vyhostěnci oni docela s pohanokře- sťany v jedno tělo s-li se; Druhá božská osoba se byla s člověčenstvím Kristovým bytelně spojila; Dar ten (jazyků) vždy byl spojen s nějakým horováním, roznícením, nadšením, opojením a vytržením. Sš. I. 14., L. 21., Sk. 19. (Hý.). Když Buoh sě s člo- věkem s-jil. Hus III. 41., 267. — co v co (kdy). Rozličné národy v jednotu spojil; Potom za dob pozdějších po zajetí baby- lonském (starší či náčelníci rodin) v ně- jakou družinu se spojili. Sš. Sk. 19., 139. — co k čemu. Přilněte k němu (dobru) jako kov ke kovu spájen bývá. Sš. Sk. 125. —- se s kým proč. Avšak v této věci rádi pro zvětšení síly a moci svojí s úhlavními nepřátely Kristovými tím spíše se s-li. Sš. Sk. 61. — se proti komu. Mezi tím ony dvě strany ve velradě proti společnému nepříteli společnou rukou se s-ly. Sš. Sk. 265. — se s kým kde. V odpovědi té spo- jeno jest vědomí o vyšší moci Kristově s nějakou vzdorou; Spojuje se člověk s Kri- stem ve svátosti netoliko mravně láskou a vůli, nýbrž bytelně a podstatně; Ješto v Kristu dvě přírody v jedné osobě se spo- jují; Matka a otec spojili v apoštolu svou lásku a svou prítulnosť; V Kristu se božská i lidská bytnost' spojují. Sš. J. 84., 114., Sk. 239., II. 50., 134. (Hý.). — se, také = tělesně obcovati, sich gatten. D.