Spojitosť
Spojitosť, i, f., der Zusammenhang. S. v henneneutice = svazek n. vazba slov (Sš. J. 219.) či souvis, souvislost, contextus. S-tí (či svazkem částí řeči nějaké předchá- zejících s následujícími) slyší se v herme- neutice zvláštní srovnalosť, v níž části ty vespol se povahují, tak že jediný toliko celek stanoví. Ana pak srovnalosť tato ve- spolná díl na zákonech rozumových po výtce (= logických) díl na zákonech družení se idejí (psychologického) se osnuje, části pak řeči samy majíc zření díl ku času, v němž právě věci v nich dotčené se sběhly, díl k účelu, k němuž zaměřují, díl ku předsta- vování, jež sobě mluvící o jich posloupnosti byl utvořil, aspoň poněkud spojeny jsou, tudíž rozeznávají patero druhů s-ti, totiž: 1. s. myslovědnou či logickou, contextus lo- gicus, jež místo má tehdy, spoléhá-li vazba částí řeči nějaké předcházejících s následu- jícími na povšechných toliko zákonech my- šlení ; 2. s. duševědnou (Sš.) či psychologickou, c. psychologicus, potahují-li se ony části řeči k sobě vedlé zákonů družení-se idejí, v popředí vedlé podobnosti, příčinnosti a soubytnosti (juxta leges similitudinis, cau- salitatis et coëxistentiae). Příklad s-ti této je ku př. v rozmluvě Páně s Nikodemem v evangeliu sv. Jana 3., 1.—21. vypravované, kdežto slova [v. 14. 15.: A jako Mojžíš po- výšil hada na poušti, tak povýšen býti musí Syn člověka, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, nébrž měl život věčný] povýšen musí býti Syn člověka nelze slyšeti o na- nebevstoupení Páně, nébrž o jeho ukřižo- vání; nebo kdykoli mluví Spasitel o spáse nám jím dobyté, nikdy nepřipisuje jí svému nanebevstoupení, nébrž své smrti na kříži; 3. s. dějepravnou či historickou, c. historicus, když části ty řeči nějaké jen historickým během t. j. časně toliko nebo dle posloup- nosti dějů v řeči té příchozích spojeny jsou. S. tato potřebuje se ku př. ve stati evan- gelia sv. Matouše 12, 38.—42., kterážto mezimluva o Jonáši, Ninivanech a královně sabejské s předešlým nesouvisí logicky, nébrž jen časně a historicky. S. tato děje- pravná může býti dále určitá (c. hist, de- terminatus) anebo jen neurčitá (c. hist. in- determinatus), vytýká-li totiž mluvící nebo píšící zevrubně čas a dobu mezi událostmi sběhšími-se ležící čili nic; 4. s. účelnou či dogmatickou, c. dogmaticus, spoléhá-li vazba ona částí řeči nějaké na záměru, jímž někdo veden byl, aby řeč tu měl či na účelu, za nímžto celá řeč jde; konečně 5. s. vidinovou či optickou, c. opticus, odtud tak nazvanou, že v prorockých částech písma sv., v po- předí pak ve viděních či vidmech proroc- kých místo má, ustrojuje-li prorok vazbu vypravování svého dle posloupnosti, již sobě o nich sám byl utvořil vida je okem svým duchovým již dříve již později se přihá- zeti. „S. dějin ta není prostorna, jak sličně dí Sš. Mt. 313., nýbrž věcna. Mysl proro- kova ku věcem nejbližším a nejzazším pro hlídá a od těch k oněm a na obrat sko- kem jako lyrickým přechází. Co tu srodno, schodno a shodno, to v jeden obraz, v jednu skupu splývá, ač snad je tisícletí; což mezi oběma ději jest, ač mezerou jest velikou, mizí a v nic se pokládá, poněvadž mysl pro- rokova k obdobným jen předmětům prohlídá." Hý. — V těchto kronikách nižádná s. dějů shledati se nedá. Pal. Zaokrouhlená s.; s. řeči; do s. něco uvésti. Dch. S., nepřetržitost, ustavičnosť, die Kontinuität. Nz. Přetržení s-sti. Nz. Také tak se může s. se předešlým osnovati; to je ta podivná s. svobodných činů lidských s neproměnnou vůlí boží; Obezříme-li se místněji ve s-sti; Jednota a s. všech ctností; Tudy jediné dobrá s-tosť vzniká, když . . .; O s-ti té není žádného sporu; Ztočilá, nucená s., vhodná; Zdálo se některým, že Lukáš tu duševědné s-sti pílí; S. vět lépe ozračují; V jakou s. věty a slova k sobě postavíme; S. úzká; Oboji ze s-sti určiti se musí; Abychom slova év rovzoj osobně o Kristu' slyšeli, nutí nás s. věty; Poněvadž s. pochybnosti o významu slova nenechává; S. s předešlými věcmi se udržuje slovy: za dnů pak oněch. Sš. I. 44., 120., II. 26., 63., J. 15., 54, Mr. 42., L. 161., 100., Ž. 70., Sk. 47., 61., 67. (Hý.). S. ne- rostů. Vz Schd. II. 15. S. vět, die Satzver- bindung. Nz. Vz Souvis, Souvislosť, Spojba.