Spojný
Spojný, Verbindungs-. S. plocha. Bc. S. (spojovací, sběrací) čočka, ve fysice, die Sammellinse. Nz. Spojná samohláska jme- novala se samohláska mezi kmenem a kon- covkou osobní jsoucí: nes-e-me, nes-e-te; nyní přirážejí e ku kmeni a nazývají je sa- mohláskou thematickou: nese-me, nese-te; legi-tnus. Der Bindevokal. V Ndr. 97. (pod čarou) čteme: Toto o n. (ku př. v ßaoilev-o- fier, ßaotkev-t-tt) béře se obyčejně za sponu sloves na -», však náleží ku kmeni (ßaöi- Xtvit-fitv, ßaöXevs-te; ßaöikujoo-f.ctv atd.) po- dobně jako o (e) v i7T7Tu(;, 'lnut! — Kmen (n. thema) přítomného času tvoříme přičiňujice příznak -a (-e) ku kmeni tu prostému tu rozšířenému, jako: vez -/- (vez 4- e-), vi-n }- a- (vi-n |- e-). Příznak ten bývá zván též sponou; slovesa dáti, jísti, věděti a býti berou za thema času přítomného pouhý kmen bez příznaku (čili beze spony), odkudž zoveme je bezpříznakovými (čili bezesponnými). Bž. 170. Cf. nahoře Ndr. 97. a násl.