Spokojiti
Spokojiti, il, en, ení; spokojovati = smí- řiti, utišiti, srovnati, uchlácholiti, ukrotiti, smluviti, stillen, ruhig machen, versöhnen, beruhigen, befriedigen, zufrieden stellen. Jg. — abs. Dá se s. V. — co, koho: ně- koho, hlad, věřitele (dluh zaplatiti), V., Nz., J. tr., svou žádost'. D., Kom. Když já budu v černé zemi, rač s. mé svědomí. Sš. P. 58. Chtěl-liby mne kdo poháněti, abyste to ně- jak s. ráčili. Žer. 1591. Zbouření s. Dač. 1. 269. — čím. Hladové břicho nedá se slovy ani pěknou řečí s-iti.V. Věřitele hotovými penězi s. Pr. měst. Žižka spokojiv se tím, pustil se dále. Pal. Cf. Spokojený, Zlý. — se čím, s čím. Jak by se mínili s týmž lidem s.; Nebudou-li chtíti s nimi se s. Skl. I. 288., 290. Jenom s povšechními udáními s. se musíme. Sš. L. 4. S-iti se s čím. Žer. 346. S-jiti se s málem.. Sych. Spokojila se s pannami a usnula. Č. Cf. Spokojený. S. se s něčím, někdy lépe: přestati na čem, Bs. a dle Brs. 2. vyd. 235. lépe: sp. se čím. — koho s kým = smířiti, versöhnen. Že ho s císařem s-jí a smluví. V. — co jak. Válku na čas s. Dač. I. 213. — co kde: roztržky na sněmu. Kom. — koho, se v čem. Již mne v tom dluhu spokojil (zaplatil dluh). Ros. Nemohu se v mysli s-ti. V. — koho oč. Pr. měst. — se ke komu. Spokojil se duch jejich k němu. Jud.