Spolčiti
Spolčiti, spolči, -če (íc), il, en, ení; spol- čovati = spojiti, spolkem sjednotiti, stova- ryšiti, verbinden, vereinigen, vergesellschaf- ten; rovný díl bráti, in Gesellschaft sein, gleichen Theil haben; se = spolek udělati, spojiti se, sjednotiti se, sich vereinigen, zu- sammentreten. Jg. — abs. Pán Bóh s-čil a čert dělil. Vš. — co komu. Netělesným věcem tělesné s. Vinoř. — co, se, koho s čím. Vyhledávání cizího dobrého s péčí o vlastní užitek spolčíme. V. Žena ovdovělá pokudž svého vdovství nezmění, ta spolčí s dětmi (béře stejný díl). Boč. Co je spol- čen s tou nezbednou, nic po něm není. Us. Ntk. Nespolkujte se se syny nevěry ve skut- cích tmy. Sš. II. 128. Spolčili se Římané s Syrskými. Flav. On se s ním spolčil. V., Kom., Sych., Koc, Háj., Har. — se jak: po pěti osobách jsme se spolčili. Vrat. S li se v jedno se všemi svobodami. Dač. I. 112. Ve spolek se s. Záv. S-li se za jednoho člověka, aby se žádným nespravovali jiným než králem. Bart. 220. 32. Pramen a dítko se s-ly hříčkou. Kká. Š. 46. — se proti komu. Kdyžby se oboji proti němu spol- čili. Smrž. — se o co. Řečníci nemají se o peníze spolčovati anebo děliti. Zříz. zem. — se čím. Manžel s manželkou spolčíce se statky budou moci téhož užiti. Pr. mést. — se kdy. Hvězdy, které jsou se spolčily při jeho narození. Lom.