Společník
Společník, a, m., jeden ze spolku, účast-" ník, druh, tovaryš, der Genosse, Bundes- genosse, Geselle. V. S. dědictví, statku, otcův (syn neoddělený, Kn. rož. 52.), vraždy (účastník), stolní, D., nedílný, Ms. k. pr., řádu, Us., krádeže. Zlob. Také s-ci neb to- varyši té pře (Streitgenossen, litis consortes) mojú při vésti bez přikázání. CJB. 381. Když s jednoho chleba mnoho póvodov na póhon, komorníci právo jmajú vzieti, jakoby jeden póvod byl, že jsú s-ci, proto jedno mýto. Kn. rož. 10. Rovného tovaryše a s-ka trpěti nemůže. V. S-ci jeden bez druhého nemá nic zapisovati, prodávati atd. Nález, pr. S. tajný, tichý, vyloučený atd. Šp. S-ci všichni spolu poháněni býti mají. Pr. S. v něčem. J. tr. Cf. Spolek. Než ti s-ci jsou, kterýmžby z milosti KJM. nebo pánův a vládyků z plného soudu spolek dán byl. Vz Spolek. Zř. F I. H. IV. Ktožby všech spo- lečníků neobsýlal. Kol. 18. Stáváme se dRu- hové a s-ci strastí a útrap Kristových. Sš. I. 59. Bajk, s. (Mitspieler) jeho, zachytil pe- níze a řekl. NB. Tč. 72. S. zatajený (tajný), der Kommanditär, kdo vložil do obchodu nějakého kapitál, aby měl podíl v zisku a v ztrátě nejsa opověden jakožto člen spolku u obchodního soudu. Skř. S. na zisk a na ztrátu. Půh. I. 149. Má jí dáti pravý díl toho spolku a toho jsú tři s-ci. Pňh. II. 325. Snáze jest o s-ka než o pomocníka. Pk.