Společný
Společný = spolný, obecný,gemeinschaft- lich. S. sjití; na s. náklad, s. milování, přá- telství, byt; promluvení s. spolu míti. V. S. vlasť, rozkoš, Jel.; s-čné tu vše; s. zpěv jest mnohých spolu zpívání; s. snášelivost'; výpověď s-ným snesením učinená; s. růz- nice, nevera (gegenseitige Untreue). Kom. S. lovení ryb, tovaryš, D., výpad, rado- vánky. Sych. S-nou rukou a nerozdílně sli- bovali. Zlob. S. a nerozdílná ruka, die ge- sammte Hand, namentlich in Bürgschafts- briefen, wo die Bürgen nicht bloss jeder für einen bestimmten Theil, sondern alle für die ganze Schuld bürgen. Gl. 319. Vz S. N. S. rostliny (ve větším počtu pohromadě ro- stoucí). Vz Kk. 263., Rst. 494. S., dílům stejnojmenným mnohým přináležející na př. obal společný, s. stopka, s. řapík atd. Rst. 494. S. pěnkava, počínání, kostel, dědictví. Dch. S. a nerozdílná zástava, die Simultan- Hypothek. J. tr. S. obchod (o. na podíl), Participationsgeschäít, n.; Míti něco s-ného s někým. Nz. S. peníze; Vojáček nechtěl peněz půjčiti, než aby všichni slíbili s-čnú rukú. NB. Tč. Ty dělí toliko ku přebývání s-nému, aby spolu nepřebývali. Hus III. 200. Aby mi Franěk zaplatil mé škody a ná- klady s dobrým svědomím a s-nú rukú. Půh. I. 252. (269., II. 23., 29.). K tomu mi po- bral bratra mého s-ného pás stříbrný. Půh. II. 198. S. vklad, jistina, smlouva, Nz., vla- stenství, věc, jméno, úsudek, závazek, pů- sobení, J. tr., pokladnice, Šp,, jmění, vý- dělek, výhra, výlet, pití, oběd, hra, sázka atd. — V math.: s. udavatel (Exponent, m.), Činitel (Faktor), jmenovatel (Nenner, m.). Nz. — komu, čemu. Právo všem národům společné. Scip. — Kram. — s čím. S-čná s jinými věc. Kom. Nic nemám, co by tobě se mnou s-čné bylo. Kron. tur. S-čno jest synu s otcem dílo, s-čen účel, s-čni pro- středkové. Sš. J. 264.