Spolu
Spolu, adv. = jeden s druhým, dohro- mady, společně, zároveň, stejně, simul. Z. wit. 13. 3. a j. Mit-, zusammen, gemeinschaft- lich, zugleich. Však si to hned spolu po- víme; Jsou s. jedna ruka; Mají s. škejru (jsou na kordy); Jsou s. na škejře. Dch. Jsou s. na nože. Us. Všk. Zašlé (eingelau- fen) spisy s. s přílohami se vracejí. J. tr. Potom jel z Prahy a Pražané s. hned ku králi Vladislavovi. Let. 295. A ty oba úřady s. spravoval. Dač. I. 46. Jg. Všichni s.; s ně- kým s. smýšleti (stejně); s. mluviti, rozmlou- vati, dýmati, míti. V. Věc spolu s okolič- nostmi v poznamenání uvozuj; manželé s. bydlí. Kom. Bratří dva s. narození. V. Vešli s. v nevoli. Sych. A tys ho propustil bez mé vuole, snad s. jmáte (jste s. spolčeni)? Byli s. rok (žili); A ti s. řadovali (zechten) s Bajkem; Slýchal, že ta dva lány s. byla (k sobě náležely); A na to s. zuostali, jestliže by Kuklík ta sukna mohl prodati, že vuoli svú k tomu dává; Mezi nebožtíkem a jeho manželkou, když jsú se spolu sňali, taková úmluva se stala; Rozmlouvali s. o tom; Když se v Kroměříži s. shledali; Ten zisk s. máte. NB. Tč. 7., 35., 72., 165., 185., 192., 235., 272., 292. Chtěli spolu i nechtěli. Jel. Dva a dva s. Har. S. se držeti, V., se o něco snésti. D. S. řadovati, jísti a píti. V. S. me- zovati. Kom. Půjdeme s. Drží mi muoj od- díl, jakož nám naše máti s. dala; Jsúce s. u jedněch pánóv a z jedné strany. Půh. II. 495., I. 296. Nenašli se s. ti milí na světě; Tak se s. uradili, by to dítě zmordovali; Sedym tam spolem byli, slova s. nemluvili; Tebe vezmu k sobě, budem s. v hrobě; S. pásli, s. hráli; Dyby vrata mluvit mohly, u kterejch sme s. stávali; Stoupilo k nám dolů, bylo s námi s. Sš. P. 88., 158., 161., 564., 582., 736. (Tě.). Boha milovati a jeho prikázánie plniti s. běží, tak že jedno ne- j móž býti bez druhého; A věz, že s. i hněvá se dobrý na zlého i miluje ho; Nehodí sě jednomu dvěma mečoma železnýma spolu bojovati; Přikázánie to přestupuje člověk trojím obyčejem, slovem, skutkem neb obým s.; V kostele s. modlení dobře se hodí; Ni- žádného dobrého všichni kněžie s nemohú poslati do pekla; Manželství dobrého zna- mení jest, když manželé řádně s. bydlé; Kúkol nekterak prospěšen jest pšenici, neb vieže s. stéblé, že móž lépe státi proti větru, aby neklátil; A jiné padlo mezi trnie a s. vzrostlá trnie utlačila sú je; Hospodářní buďte s. bez reptánie; Ciesař a král všeho tvoru, chtě mieti dědice, urodil sobě syna, s. věčného a s. rovného; S. nemúdrý a blá- zen zahyneta; Z té řeči vezmi sobě, že samé tělestné spolu bydlenie, manželské snětie, jest hodné a slušné; V čas zapově- děný nemají s. tělestným skutkem bydleti; Nebude-liť plodu mieti, tožť daremné spolu léhání. Hus I. 141., 154., 175., 222., 299., 352., 371., II. 60., 70., 140., III. 1.. 140., 209., 269. (Tě.). Nebudete dlouho s. vařiti. Prov. Jsou s. na štíru. Pravdu sobě mluvme a dobře s. buďme. Mějme s., co vyděláš, však škoduj sám, co proděláš. Lom. S. dě- lati, hráti, jeti, jíti, působiti, spáti. D. — S., ve složeninách často zbytečné: spoluúčastný, spoluúd, spolubližní, spolubratr, spoluútrp- nosť, spolutovaryš atd. Jg., D., Brs., Ht. — S. = pohromadě, beisammen. Hospodina když chválíš, chvále jeho šest věcí schováš (za- chováš) ; Pošli srdce vzhóru, řiekaj právě a patři k smyslu, buď mysl povýšená, noze spolu a oči nízko. Hus 1. 308.