Spomoci
Spomoci, spomohu, můžeš, 3. os. pl. mo- hou, moz, moha (ouc), mohl, žen, ení; spo- máhati = pomoci, helfen, aufhelfen, Hilfe leisten, befördern. Jg. — abs. Jak mohl, tak spomohl. Vz Pomoc. Č. Nabrala mu vody z louže : Pí bratříčku, to spomůže. Sš. P. 169. — komu. Jinému spomáhá. V. S. zraku. Byl. Spomoziž nám Pane, ať nezahyneme; Sv. Jan mně spomůže, utrhače přemůže. Sš. P. 16., 56. Síla hyne, neduhové rostou, jimž konečně lékaři nespomohú. Hus II. 431. Aby nám ráčil spomoci. Pass. 9. Nespomohlo babě ani kouřeni. Prov. — komu v čem. Rk. Půjdu já k otci, on je všemocný, on mně spomůže v tejto úzkosti. Sš. P. 51. — čím. Svému úmyslu také tím mnoho spo- máhá. Ras. Sobě mistrovstvím nespomóžem. Kat. 2184. Ale cožkoli muož v Bohu komu dobrého učiniti řečí, neb skutkem spomoci, jest jemu povinen. Hus III. 180. — kdy. A tobě v tvú núzi spomohu. Pass. 35. — komu k čemu. Ten lék spomáhá ke všem bolestem. Jád. Ke všeliké nemoci mého mistra masti mohu spomoci. Mast. v. 119. — od čeho. Od rozličných neduhů lidem spo- máhal. Br. — odkud: z vazby někomu s. Br. Na dušičky spomínejte, z očistce jim spomáhejte; O lásko, o lásko zlá, jak ty mnoho můžeš, že ty tem mladém lidům ze světa spomůžeš. Sš. P. 63., 125. Rač spo- moci nám z núze. Kat. 1906. — jak. Jenžto (Buoh) nadpřirozeně množ spomoci. Pass. 3. Hospodin nad vešken přirozený běh s. muož. Pass. 4. — komu kam. Jenom jeden halíř dala, ten jí do nebe spomáhá. Sš. P. 27. S-ci komu z bláta do louže. Us. Mřk. — proti čemu. Ten kořen spomáhá proti je- dovatému uštknutí hadův. Byl. — komu čeho. Všichni svatí proste, nám toho spo- mozte, abychom s vámi bydleli. Hank. výb. — komu na co. V žádné zemi nemohli lékaře takového nalézti, aby mu na tu ne- moc mohl s. Čtení Nikod. — s inft. Co spomůže vodu bíti? Prov. Jg.