Spomoci
Spomoci. — komu. Sivé bradě (starého ženicha) zpomožeme, do vody ju namočíme. Sl. spv. VI. 218. Zpomoz nám, ak si z Boha. Dbš. Sl. pov. VIII. 8. Spíše umoří, nežli mu spomůž. Bart. 154. Že sou horkem lidé mřeli po polích a některým ledva s-hli. Let. 401. Ty nám račiž s. Výb. II. 23. Ké sobě nynie móžeš s. Hr. ruk. 257. Nebude, ktoby spomohl tobě. BO. Zlaté lůže nemo- cnému nezpomůže. Us. Šd. — komu kdy. Abychom v núzi s-hli jim. Št. Kn. š. 42. — komu k čemu. S-ziž nám k věčné radosti. Výb. II. 18. — komu od čeho (čím). Móžeš nám s. svého syna mocí od ohně pekelného. Výb. II. 27. Rač jiej od toho s. Pravn. 609. — z čeho. Tys jiným s-hal z nemoci. Hr. ruk. 257. Pomoz nám z hřie- chóv rova. Výb. I. 331. Pakli kdo v jaké škody přijde, z toho jemu zpomoženo ne- bude. Smil Osov. zř. sel.—jak. Jak moh, tak spomohl. Lpř. — komu čeho. Rač nám toho spomáhati. Hr. rk. 5. — čemu čím. Věcem odporným spomáhá se věcmi odpornými. Anth. Jir. 1858. 115.