Spona
Spona. Vz Mkl. Etym. 238. Sponkou knihu spíná. Čch. Mch. 29. S. na hadice, R. Smekal, štítu, Querspange der Innen- seite des Schildes. Lpř. S. třecí (na rameně pod spodní šárkou vozu), Reibspange, če- pová, Zapfen-, na podjízd, Reibscheit-, kří- žová, Kreuzband, nárožní, Eckspange, Eck- band, postranní, Seiten-, ke kolečku, Scheib- truhe-, k upevnění péra na nápravu, Achsen-, pod péro, Federtrag, na voj, Deichsel-, na příční švinku u hřebenáče, die Schwingen- spange zum Steinkarren. Us. Pdl. S. = spinadlo (ozdoba). Cf. Zbrt. Krj. I. 81., 103. S. u tesařů (svora). Vz Včř. Z. I. 23. — S. v anat. synchondrosis. — V math. a ve spisech s. či závorka (Klammer) = dva sto- jaté obloučky: ( ), mezi nimiž čísla neb výrazy vepsány jsou. Šim. 10.— S. v mluv- nici. Cf. Brt. S. 3. vd. 2.