Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    Dokument Obrázek
    Svazek:3   Strana:0582


    Spona, sponka, spoučička
    Spona, sponka, spoučička, y, f., ze pbnu (h stupňováno v o. Gb. Hl. 141.). S. = nástroj, jímž se dvě věci spínají, spojují, skoba, die Klammer. S. na ruce. BO. Dvé lodí přitužily se sponami k holandskému korábu. Hlas. Sponky oponové, na rámy. Kh. S. na ramena, ramenní, die Achselspange. Čsk. Spona na ruce, ruční, die Handspange. Čsk. S. úhelná, das Winkelband. Nz. Spona v hudbe, die Klammer. Hud. — S., spinadlo šatů, die Spange, das Heft, Haftel, Heftel, die Schleife. V MV. nepraváglossa. Pta. Spon- kami sepínati, sepnouti. D. S. stříbrná. — S., nečistota ve vlně, Knoten in der Wolle. V. Vz Sponka. — S., částka spojující v úsudku podmět s přísudkem, das Satzband, die Ko- pula. Marek. S. jestta časť věty, kterouž vzá- jemný vztah mezi podmětem a přísudkem se označuje. Kos., Brt. S. §. 17. — 1. Vy- náší-li se výrok časoslovem, bývá spona, jíž se přísudek podmětu připíná, v časoslově (v thematick é samohlásce a v osobní kon- covce): nese-me, nese te. Vz Koncovka (I. 734. b.), Bž. 172, Spojný. — 2. Vynáší-li se pří- sudek jménem podstatným n. přídavným n. příčestím n. zájmenem n. číslovkou, jest spo- nou a) pomocné sloveso býti. Hvězdy jsou jasné. Bůh stvořitel jest. Pozn. 1. Tato spona se vynechává a) ve příslovích. Zlá rada rádci nejhorší. Bez ochoty zlé roboty. Pěšky jako za vozem. ß) V soudech sluš- nosti, potřeby, povinnosti, možnosti (potřebí, možná, platno atd.). Znáti víno po octě. Třeba opatrnu býti. Každému potřebí mou- drosti. V. — y) Při partc, trpném na ozna- čenou minulosti. Utonul a více potom ne- nalezen. — 0) Ve spojeninách téměř v jedno splynulých. Kde který žebrák přišel. Zk., Brt. S. §. 18. Vz Býti. — Pozn. 2. Býti není sponou, nýbrž přísudkem, přisuzuje-li se pod- mětu toliko jsoucnost. Bůh jest. Byla svornosť, už jí není. Brt. S. §. 17., 18. Vz Přísudek. — b) Rovněž jako spona býti mají též jiná slovesa za přísudek jména podstatná aneb přídavná a to «) slovesa nepřechodná (ostati, zůstati, trvati, jíti, choditi, státi, ustáti, le- žeti, padnouti atd.). Dědiny pusté zůstaly. Háj. Pravé přátelství nepohnuté trvá. Mudr. To dítě z té nemoci zdrávo vstalo. — ß) Slovesa střední: činím se, dělám se, stavím se, rodím se, zdám se, vidím se, ukazuji se, nacházím se atd. Udělej se nemocen. V. Před Bohem se spravedliví (-ými) činili. Br. — ?) Slovesa rodu trpného: nazván, jmenován, nalezen, shledán, učiněn jsem nebo: nazývám se, jmenuji se atd. Tělo to celé nalezeno jest. Pass. Sami moudří vidíni byli. Št. — Pozn. 1. Jméno podstatné n. pří- davné klade se do nominativu n. do instru- mentalu. Vz Instrumental, Přísudek, Zk. S. 22.-26. Vz S. N. VIII. 668., Ht. Sr. ml. 4. — Pozn. 2. Nezaměňuj spony se spojkou.

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011