Spořiti
Spořiti, il, en, ení; spořívati = množiti, gedeihen lassen, segnen, mehren; šetřiti, shrbiti, sparen. Jg. — abs. Kdo chce s., od úst musí začíti. Prov. MP., Jg. — co kde. Ty svatý duše, koho chceš, v duši sporíš i živíš. Leg. — co: pravdu s. (lháti). Ros. Což neslušně spoří Stýskal, to utratí s hanbou Výskal. Reš. — čeho k čemu. Spořil toho k větší (nuzné) potřebě. V. — čemu (kdy). Aby se penězům v darování nespořilo. Eus. Města se zmocnili, ničemu nespořili. Mus. — Jg. Vz Skrovniti, Šetřiti.