Spravedlivosť
Spravedlivosť. Spravedlnosť jest ctnosť mravní, vůli člověka nachylující jednomu každému právo jeho skytati. Stárek 362 S. zřejmá či obecní (justitia universalis), hodnosti lidské uvažující (hodnosti dělící, podílná, j. distributiva), Pož. 106, 121., 125, zákonná (j. legalis), směnná (j. com- mutativa), trestní, Stárek 362, poetická, dramatická Dk. Aesth. 483., 305. S-dlnosť všech jiných ctností jest základ. Výb II. 1181. S-dlnosť božího súdu. Št. Kn. š. 31. Všecka s-dlnosť není ještě se světa. Jrsk. Kteréž (právo) na s-dlnosti založeno jest. Kol. 3 S-dlivosť se skví i v chýžích dym- natých. Msn Or. 31. Přílišná s-dlnosť není s., ale ukrutnosť. Št. N. 205. Spravedlnosť světská blížnie snadno odsuzuje. Krnd 214. Z s-dlnosti pochází dobré jméno; S. nejstálejší mezník; S. všech ctností krá- lovna; S. potřebnější než síla. V. S-dlnosti kde není, tu stálého nic býti nemůže. Sk. uč. Užitkové s-dlnosti. Vz Krnd. 213. Po- vahy křesťanské s ti. Ib. Časem při s-sti náleží vinným činiti milosť, zvláště když jest naděje k napravení. Arch. X. 186. O s-sti. Cf. Výb. II. 653., Cor. jur. IV. 3. 2. 442. — S-sti, pl. Protož jim přikázanie vydal o s-dlnostech. Chč. P. — S. = šibe- nice. On zůstává tam nad s-dlností. U Ho- řic. Hk. Pole na s-sti. U Domažl., u Lip- níka. — S. = pranýř, Pranger, m. 16 stol. Wtr. Obr. 514. — S. = právo k něčemu. Koupil sobě s. na domě za 34 kop. Mus. 1880. 502. Soudcové lidské s-sti rozezná- vají. Kol. 3 Žádal, aby mu s-sti dopomo- hli. Let. 515. Když on předce v své s-sti stál. Pož. 96. Své neviny i s-sti hájiti Bart. 115. Pakli s-dlnosť k dědictví má; S. jich skrze odtahovánie súdu jim se pro- dlévá; Ktož se zná lepší s. k čemu mieti, Vš. 306, 7., 354. O s-sti a právu. Cf. Výb. II. 1553. (Kol.). — S. = mlynářská virgule. Messruthe, f. Svt. 131. — S. = věno. Všecku s-dlnosť manželky své utratil. Braun. — Poznam. Str. 589. b. 4. ř sh. vůbec oprav v: vůle.