Sprostiti koho
Sprostiti koho. Ž. wit. 49. 15. Neroď hada s. GR. — koho čeho (jak čím). Chci ho bídy s. Us. Tč. Všech nás bludóv sprostí. Výb. I. 323. (367.). Neníť ten zá- kona zproštěn. Št. Ř. 9. 5. Biskup k roz- kazu papežovu r. 1149. klatby ho sprostil, z moci papežské. Ddk. III. 143., 151. Město obležení s., Šmb., sval krve. Osv. Svou smrtí nemilého výroku soudního ho s-la Ddk. V. 17. Zlého se sprostíš a i smutku se zhostíš. Mudr. 196. — koho od čeho (jak čím). Tím je ode všeho urukování sprošťují. CJB. 381. Město ote vší nebez- pečnosti zprostil. GR. Takéž druhý člověk, syn boží, skrze dřevo sv. kříže od věčné nás smrti sprostil. Pass. 22. (Hý.). Svú mocí od núze z. Kat. 2854. Aniž móž ho kto od toho slibu z. Hus I. 267. — koho odkud: z vězenie, Hus III. 295., ze všech hřiechóv. Ž. brn. Kterak já tě mohu z. z ozdu neb z lésice? Bj. Kterýž mě zpro- stil z cisterny. Jos. 185. — čeho s kým. Ale jiných záhub nemoh' sem s těmi lidmi z. (odvrátiti) Arch. VII. 374. — se komu. Jazyk se mu zprostil (rozvázal). Pass. mus. 276. — se kam. Hned se k němu člunek sprosti (rozvázal se). Hr. rk. 27. — S. = zpřímiti, aufrichten, gerad machen. S. se. BR. II. 253. a.— co čím kde: křivý hře- bík kladivem na kovadlině s. Laš. Tč.