Sprostně
Sprostně, sprostníčce = sprostě, neozdob- ně, einfach, schlechtweg. S. mluviti. V., něco povědíti. Br. — S., beze lsti, upřímně, auf- richtig. Upřiemo a s. sem řeč položil, zda bych co mohl svatokupectvie poraziti a vy- pletl'. Hus I. 474. — S., einfach, simpliciter. Nedaj jí viny z slibu než s. z daru. Půh. II. 226. Aby žádal věci s. se vším jejím užitkem. CJB. 387. — S., neskvostně, ein- fach, schlecht. S. živ jest. Jg.