Sprostný
Sprostný, sprosten, stna, o == sprostý, sprostníčký, sprostíčký, sprostinký, spro- sťounký = neozdobný, neumělý, obecný, oby- čejný, einfach, simpel, schlechthin, ohne Kunst und Schmuck. S. řeč (nehledaná). Us. Ve s-ných a upřímných slovích něco před- nésti, oznámiti. V. S-stná, čistá pravda, D., způsob psaní (nízký). Jg. Čáry, Jimiž s-né rozumy jejich mámil. Sš. Sk. 97. Čemu tedy obrazy? Aby na nich se s-ní učili a tak vzpomínali na Boha a na svaté; Milostivý pán Buoh dává s-ým poznání pravdy, jenž v pokoře jeho prikázánie drží a skrývá před mudrci světa; S. řeč starého zákona; Doktorové malitké s-ným naučením krmie. Hus I. 70., 472., III. 9., 88. Býti k někomu srdce s-ho. Čr. — v čem. Kniha ve smyslu i slovích s. Lom. — ZN. — S., upřímný, beze lsti, dobrý, einfach, einfältig, simpel, auf- richtig. V., Br. Aj ty krásná jsi, tociž s. a upřiemé srdce majíc. Hus III. 21. — S., přívětivý, herablassend. S., kdo se nestydí obcovati s lidem obyčejným třebas byl uče- ným n. měl vysoké postavení. Us. Klš. Ten je s. U Nové Kdyně. Psčk. — S., hloupý, dumm. V. I s-ný někdy dobře mluví. Sych. Kdo jest tak s., kdyby čil, an mu penieze berú, zvláště mezi lidmi, aby jměl toho za- tajiti? NB. S. ako tela, ako baraný roh. Mt. S. Strany pořekadel vz: Pacholek, Sláma, Urozený. — k čemu. Tys k mému učení sprosten. Rad. zvíř. K tej věci (ku kralo- vání) ovšem s-ného. Dal. 164. — S., ne panský, neurozený, nižší, gemein, gering. Sprostný a sprostý člověk, voják, lid, jazyk, řeč. Us. Doktorové světí jako prsmi na- učením svým obecné s-né lidi krmie; Od- pustky dávají v nájmu, aby mohli viece na lidu s-ném vylúditi. Hus III. 51., II. 10. Pán může se svatými žertovati: u něho jest to vtip, co u sprostšího zlá bezbožnosť. Shakesp. Tč. — čím: urozením. Št. — S., chatrný, špatný, mdlé ceny, gemein, schlecht. S. oděv, V., víno, úřad, rod, dar, rozum, chléb (černý). Z prostého rodu. Us. S. la- tina. D. Nižádného rozdělení není mezi s-nú krmí a drahú, když kdo v nich míry nemá. Hus III. 187.